Měňavci" (Slova ohebná 1–5)Tato slova umí měnit tvar (skloňovat se nebo časovat). Jsou to nejdůležitější herci ve větě.
Podstatná jména: Názvy věcí, lidí, zvířat. (Ten pes, ta radost). Ptáme se: Kdo, co?Přídavná jména: Vlastnosti. (Jaký? Hodný. Čí? Matčin).Zájmena: Zástupci. Místo "Petr" řeknu "On". Místo "tužka" řeknu "tohle". (Já, ty, můj, kdo, nic).Číslovky: Počty. (Tři, pátý, několik).Slovesa: Motor věty. Co se děje? (Běží, spí, pršelo). Jediné slovo, které se časuje!Stálice" (Slova neohebná 6–10)Tato slova mají jen jeden tvar. Jsou jako sochy, nemění se.
Příslovce: Okolnosti. Kde? Kdy? Jak? (Doma, včera, rychle).Předložky: Stojí PŘED jménem. (Na stole, v lese, k nám).Spojky: Spojují slova nebo věty. (A, i, ale, nebo, protože).Částice: Uvozují větu, mění její náladu. (Ať prší! Kéž přijde. Ano, ne).Citoslovce: Zvuky a pocity. (Au, haf, bum, crr).Částici?Částice je takové "koření" věty. Často ji můžeme škrtnout a věta pořád dává smysl, jen ztratí "barvu".podstatné jméno) dostanou konkrétní tvar.
Podstatné jméno (pevná pyramida).
Sloveso (kutálí se, je to děj).
Přídavné jméno.
Předložka.podstatné jméno = věc) s fyzickým stavem (pevný dřep).
Podstatné jméno: Dřep (jsem pevný kámen/věc).
Sloveso: Běh na místě (něco dělám/děj).
Přídavné jméno: Ruce v bok a úsměv (předvádím se, jaký jsem).
Citoslovce: Výskok a výkřik.